V patře modřišické školy v jedné třídě, kde se normálně vyučovalo, byla vybudována stálá marienotová scéna. Hrávalo se na ni od podzimu do jara. Pod vedením Míly Fridricha zdejší mládež předváděla starší trochu upravené kusy klasického loutkářského repertoáru. Okolo roku 1975-76 přicházím já. Koukám a poučuji se, je to pro mne nové.

    Před lety jsem se jako mladíček již s loutkovým divadlem setkal, v turnovském pionýrském domě pod vedením pana Šrajera, ale to bylo docela něco jiného. Soubor tenkrát ještě beze jména, obdržel nějaké pozvánky, a tak se účastníme několika odborných školení, pořádaných okresním kulturním střediskem. Trošičku se pokoušíme o zájezdová představení do nejbližšího okolí. Dá to řádnou práci zbudovat vždy v místě hraní z několika prken, praktikáblů a štaflí kukátkovou marionetovou scénu. Ale dospěli jsme k názoru, že když hru několik týdnů zkoušíme, je škoda hrát ji jen jednou. Během roku 1976 Míla pro pracovní vytížení naše řady opouští. Se všeobecným souhlasem zbývajících členů jsem postaven do čela souboru. Rušíme stálou scénu, budujeme novou přenosnou, universální. Zkoušíme několik krátkých hříček s maňásky. Převádím soubor od SSM(socialistický svas mládeže), který není na tuto činost zaměřen, pod Osvětovou besedu Modřišice. Tam dochází různé pozvánky na různá školení pro ochotníky, loutkáře atd., pořádané okresním nebo krajským kulturním střediskem. Čehož využíváme ke svému sebevzdělávání. Měl bych zaznamenat také několik jmen lidí kteří se u tohoto začátku motali. Ale nevím, nevím, zda si na všechna ta jména vzpomenu. Zkusím to. Již dříve zmíněný Fridrich, Košková, Petrnoušek, Šťastný, sestry Ďadourkovi, Jiřena, sestry Janatovi, Takáčová, Jachková, Flégr, Ferková později známá pod jménem Weissová. První písemná zmínka o posledně jmenované budoucí hvězdě amatérského loutkového divadla, je ze dne 5.12.1977, 15 hodin, klub Modrá hvězda, hrajeme: Příhody kmotra Lišáka a kmotra Zajíce, Sedm Simeonů, Tekoucí voda. Seznam námi spáchaných her uvedu na vzláštním listu. Je možno konstatovat, že již v prvopočátcích naší loutkářské činosti se občas pokoušíne o vlastní tvorbu. Ale první výraznější úspěch získáváme s hrou známého autora Jiřího Jaroše =Beránci a ospalý čert=. Jsme doporučeni na krajskou přehlídku loutkařských souborů v České Třebové (22.4.1978). Zde Daniela Ferková (Weissová) získává cenu za herecký výkon v již zmíněné hře a zároveň zjišťuje že je v jiném stavu. Ještě jedna významná událost se stala v České Třebové. Poprvé byl oficiálně použit název =ČMUKAŘI=. Doma sice místní lid loutkářům chodícím na zkoušky do školy, která stála v polích mezi dvěma vesnicemi, říkali čmukaři již dlouho. To podle bambulí na čepicích kterými se chránili před studeným větrem. Ale bylo to jen takové přátelské škádlení než název souboru. Povzbuzeni úspěchem nastalo období zkoušení, hraní, zájezdů, vdávání, ženění, vojenských služeb, odchodů starých a příchodů nových lidí. Někde kdesi v tomto období přestáváme zkoušet v modřišické škole. Příchody do studené třídy, shánění nafty a místní mladí nemají zájem o divadlo. Přátelské styky  s Osvětovou besedou, ale zůstávají velmi dobré. Nic nám nezakazují ani nenařizují. Jen koncem roku předkládám kratičkou zprávu o činosti souboru. Zkoušení se přesunuje do Turnova do Šantánu. Což je =hospůdka=, kterou jsme si s kamarády z ulice sami pro sebe postavili začátkem sedmdesátých let jako zahradní pavilónek. Šli o ni strašné zvěsti, hlavně od lidí kteří tam nikdy nebyli. Pro nás se stal Šantán na dlouhou dobu příjemným útočištěm, kde jsme zkoušeli odpočívali i hráli lidem se kterými jsme se nejen zde seznámili. Zkoušelo se podle potřeby i na jiných místech. Například u mne doma, v městské knihovně a od devadesátých let zase u mne v opraveném sklepě. Ale jdeme dál. Čtyři lidé (Ipser, Janatová,Takáčová, Weissová) se vrhají na studim lidové loutkařské konzervatoře pořádané KKS, v hradeckém divadle Drak, pod vedením Jana Dvořáka. Nová jména v souboru Richtrová, Gábr. Inspirováni a hnáni touhou tvořit uspořádáme v polovině prázdnin pro sebe své přátele a známé =Ukončení a zahájení sezony=. Což je: Dopoledno-odpolední výlet za krásami Českého ráje a pokecání s přáteli. Večer něco umění, popítí a pokecání s přáteli. Toto setkání mělo úspěch, bylo proto v následujících letech několikráte zopakováno. Jinak ve volném čase zkoušíme, hrajeme, někteří členové souboru se žení, vdávají, rodí, odcházejí atd. V polovině roku 1981 zjišťuji, že nás jsou s Danielou Weissovou dva. Rozhodování, máme na čas přestat s divadlem a počkat až se ostatní vrátí z rodění, vojenských služeb atd. Nebo zkusit něco ve dvojici? Učinili jsme velmi správné rozhodnutí. Nabiti energií z právě dokončené lidové konzervatoře jsme si upravili hříčku Františka Langra, Zlá princezna a hodný drak. Loutky, papirovo-textilní stylizované marionety a scénu jsem vytvořil já. 16.10.1981 v mateřské škole 5. v Turnově jsme dílko předvedli. Úspěch. Vymysleli jsme ještě jednu kratší hříčku o dráčkovi a pod společným názvem =DRAČÍ POHÁDKY= jsme to vypustili do světa. Úspěch. Individuální ocenění za inscenaci na 31.Loutkařské Chrudimi 1982. Naši první které jsme se soutěžně zúčastnili. Jezdíme a hrajeme jak nikdy před tím. První zahraniční zájezd do NDR Wismar. Napsali jsme si a zkoušíme =Pletené pohádky=. Premiera 26.3.1983 (v přestudování se hrají dodnes). V dubnu 1983 jedeme s =dračími= sami vlakem na přehlídku do Bulharska, do města VRACA. V následujícím období se Daniela cítí unavená, takže v příští hře nechce hrát. Vrátila se přejmenovaná Eva Janatová nyní Gábrová. Přichází Jana Pozlovská. Píšeme si a zkoušíme hru =VODNÍK=. Zúčastníme se s ní na 33.LCH v roce 1984. Těsně před Chrudimí odjíždíme s =Dračími= na mezinárodní přehlídku VII.NEMZETKOZY BÁBFESZTIVAL BÉKÉSCABA 1984 v Maďarsku. Úspěch. Naučili jsme se části hry v maďarštině. Po návratu studujeme =FREJÍŘE=, kterého jsme s Dádou napsali podle Dekameronu. Vrátila se Věra Takáčová, nyní Roiková, přišla Alena Crhová, v součastnosti Rodrová. Účast s Frejířem na 34.LCH v roce 1985. Hraji v tom já plus pět pěkných děvčat. Objevuje se Radek Hurdálek a pomáhá s dopravou. Ještě před tím, než to sehrajeme na 34.LCH, jedeme v květnu 1985 konečně na západ společně s hradeckým souborem Žížala a litvínovským loutkovým souborem na festival v PORTU v Portugalsku. Cestou tam i zpět hrajeme ve Francii. Abychom nevyšli ze cviku, hrát ve dvou, tak spolu s Dádou píšeme na námět prvorepublikových loutkových her, komedii =JAK KAŠPÁREK...= Na 35.LCH v roce 1986 získávám cenu za loutkoherecký výkon v této komedii. Na podzim odjíždíme na =IV Festival Internacional de Marionetas TOLOSA 1986 ve Španělsku. Hrajeme Pletené, Sto dědečků a Dráčka, rovněž ve Francii a Německu. Někde v této době někdo jistě odešel, ale kdo? Objevuje se Aleš Kroupa, Pepa Jech, Strnadová, Ivan Kunetka. Už nejsou (S)hledání Luďka Richtra, tak mladý soubor BARET z Jičína pořádá ve Vitíněvsi něco podobného pod názvem POSED. Zadá každému zúčastněnému souboru na zpracování ???? O listonoši??? od Jiřího Wolkera. Vrháme se na to. Takže v roce 1988 vzniká =OTEVŘTE SRDCE=. Je to moc vážné a to neumíme. Dodnes ale vzpomínáme na Petra Vydru, v té době mladého to hocha jak zahrál bezvadně starce. Téhož roku rovněž pro POSED vznikl podle Jacquese Préverta =MLADÝ LEV V KLECI=. Hrála v tom poprvé Irenka Netušilová s Pepou Jechem. S hradeckým souborem HAD jedeme hrát pletené do Polska do Stare Bogadczovice a okolí. Na podzim jsme ještě stihli s Dádou vymyslet a nazkoušet hru =SADODĚDE, SADODĚDE=. Píši zde jen o nových věcech které jsme nazkoušeli. Jinak v roce 1988, byly na repertoáru tyto hry: Dračí pohádky, Pletené pohádky, Jak Kašpárek ....

    Průměrně každý rok jsme sehráli asi čtyřicet představení. V roce 1989 se objevují další kluci ze špéry (střední umělecko průmyslová škola), Libor Hurda, Pavel Boňko. Spolu s dalšími se pokoušíme nazkoušet pohádku od J.Š.Kubína, která vzniká přímo při zkouškách. 14.10.1989 přijíždíme na POSED, který se tentokrát koná v Podůlší a je zaměřen na Shakespeara. Uvádíme rychlo skeč z Cézara. Společně s Dádou je nám za zásluhy souborem Baret, udělena cena. Každý obdržíme půl zlatého baretu. Pak již přichází sametová revoluce do niž se všichni členové souboru aktivně zapojují. V roce 1990 jsme toho moc nenahráli. Doba vřela. Ale přesto, z bujarého mládí si Petr Vydra a Libor Hurda sehrají svůj vlastní příběh =VZBOUŘENÍ KABÁTA KUBÁTA=. Hrají ho se značným ohlasem v Kostelci nad Orlicí na AUDIMAFORU. Konec školního roku. Co bylo rozděláno, zůstane nedokončeno. Ahoj, bylo tady fajn, tak někdy nashledanou. Rok 1991 nás zastihuje ve známé sitaci. Jsme znova ve dvou. Čteme si knížku Kočičí král od Pavla Šruta, líbí se nám a tak se inspirujeme k napsání komedie =LÁRK ÍČIČOK=. Úspěch. Na 40.LCH v roce 1991 získáváme cenu za inscenaci. Okouzlujeme a překvapujeme 61.JIRÁSKŮV HRONOV, hrajeme na Přeletu nad loutkářským hnízdem v žižkovském divadle v Praze, na FEMADU v Libici nad Cidlinou, v Rakovníku na přehlídce divadel pro děti POPELKA, rovněž stále hrajeme náš běžný repertoár (Dračí pohádky, Pletené pohádky, Jak Kašpárek...). Někde v tomto čase narážíme na partu mladých krásně prdlých lidí a opatrně je přemlouváme, že by nebylo špatné vybít si energii na divadle. Podařilo se. Na námět Sakiho knížky Léčba neklidem, si každý dramatizuje jednu povídku. Měli jsme s tím spoustu práce, ale výsledek stál za to. Vzniklo představení =LÉČBA NEKLIDEM=. Hlavní aktéři této komedie: Jaroslav Ipser, Daniela Weissová, Aleš a Romana Zemenovi, Martin Štochl (ten si vymyslel svůj vlastní příběh =Špatná zpráva=) a Michaela Jarolínková která k nám přišla ze zaniklého jičínského souboru Baret. Účast na 41.LCH 1992, (Cena za inscenaci), 62.JH, FEMADU, PŘELETU. Představení na podzim natočila Česká televize. S Dádou jedeme s =Ičičokem= na SCÉNICKOU ŽATVU do Martina. Rok pomalu končí. V lednu 1993 hrajeme Léčbu v Naivním divadle v Liberci. Začínáme zjišťovat, že na nové představení budeme - změna- tři. Já, Dáda a Romana Zemenová. V rokovém klubu v bývalých kasárnách, po odpolednách zkoušíme námi sepsaného Medvídka Pů. 20.4.1993 ve 20,30 hodin v Alt klubu v Turnově se koná světová premiera komedie =MEDVÍDEK PU, NEBO TAK NĚJAK=. Úspěch. Na 42.LCH 1993 Cena za inscenaci. Na chrudimi ještě ve složení já, Dáda, Petr Vydra a Petr Cuchý, ten se ke konci vytratil za záležitostmi svého srdce, pracujeme v redakci časopisu Šifle Ohárum. Účast na 63.JH, FEMADU, PŘELETU. Jako hosté na Krakonošově divadelním podzimu ve Vysokém nad Jizerou. V listopadu odlétáme s Dádou a Íčičokem na THEATRE OLYMPIAD 93 NEW DELHI INDIA. Ti koukají. Natáčíme šot pro jejich televizi. V roce 1994 doděláváme rakvičkárnu s názvem =DOBRÁ RÁNA= kterou jsme si já, Dada a Romana napsali. Je to krátké, tak k tomu přidáváme moji komedii =O PTÁKU VZÁCNÉM= a vymyslíme ještě pro Romanu =NEVADÍ,NEVADÍ=. Odjíždíme to sehrát na 43.LCH 1994, kde Dáda obdržela cenu za autorské herectví. Rovněž ve složení já, Dáda, Romana a Petr Vydra jsme opět v redakci Šifle Ohára. Ránu hrajeme také na PŘELETU který se tentokrát koná v divadle Na zábradlí. Máme otištěnou velkou barevnou fotografii v časopise Mladý svět. Dobrou ránu hráváme nejčastěji na poutích a jarmarcích, pro které je napsána. Přidáváme ještě z našich dřívějších komedii Špatnou zprávu a Pidi pohádku. V Praze hrajeme ve Strahovském klášteře v síni Boženy Němcové Medvídka Pů. Pořádá to klub Dobrého dětského divadla. V roce 1995 jen jezdíme a hrajeme. Domnívám se, že v tomto čase se přátelsky loučíme s Modřišicemi. Osvětová beseda zanikla, spadli jsme pod obecní úřad, kde jim děláme zmatky v účetnictví. My pořadatele nepotřebujeme, jsme si sami za sebe a od prvopočátku jsme si finančně téměř soběstační. Takže se mějte a žijte si blaze. Na 44.LCH 1995 opět sedíme ve stejném složení jako vloni v redakci Šifle Ohára. Jen jsme přibrali Jardu Šilase Stuchlíka, který již minule s námi trošku spolupracoval. S Romanou Zemenovou přezkušujeme Pletené pohádky. Povedlo se to. Pro rok příští píšeme a zkoušíme = 7 TRPASLÍKU A SNĚHURKA =. Hraji v tom já, Romana Zemenová, Michaela Kunetková, Vladímíra Záhorková. Téměř všechno alternuje Daniela Weissová. Účast na 45.LCH 1996, 66.JH, FEMADU. S Dobrou ránou zajíždíme na TSCHECHISCHE KULTUR IN JENA v Německu. S Dádou píšeme pro turnovské divadelní studio na námět prastaré divadelní hry F. de Rojase Celestinu. Zároveň to s ochotníky zkoušíme. Výsledek nic moc. V září si s Romanou Zemenovou bereme dovolenou a týden hrajeme v olomouckém Divadle hudby Pletené pohádky. V tomto roce se soubor zúčastnil osmdesáti tří různých akcí a vystoupení. Rok 1997 nás zastihl téměř nepřipraveny. Rozhodli jsme se, že oslavíme čmukařské 21. narozeniny. Když jsme to vloni na kulaté výročí nestihli. Z nedostatku jiného a pro krátkost času který zbýval do regionální přehlídky v Hradci Králové, přepisujeme a zkoušíme s Romanou starší věc, kterou jsme s Dádou napsali a o niž si myslíme, že je dobrá. Je to komedie =SADODĚDE, SADODĚDE=. Jsme vybráni na 46.LCH 1997. Krátce po hradeckém vystoupení Romana velmi vážně onemocní. Míša Kunetková se nabídne, že ji zastoupí. V tomto případě má nevýhodu, že představení neviděla. Tvrdě zkoušíme. Na chrudimské přehlídce se nám to rozjelo, všechno nám padá. Škoda. Ale bude lépe. Děkujeme všem svatým, že Romanina choroba tak brzo ustoupila. Znovu to s ní zkouším téměř od začátku. Na 67.JH a FEMADU je to lepší. Téměř spokojeni jsme až na turnovské přehlídce Modrý kocour 1998. Závěr roku 1997 jsme oslavili tím, že jsme v začátku silvestrovské noci pro sebe a hosty restaurantu Maškovka v Turnově sehráli Medvídka Pů. Úspěch.

S pozdravem mýliti se je lidské

za soubor Č M U K A Ř I
Jaroslav Ipser

11.12.2001
TURNOV

    Jsem přinucen napsat pokračování příběhu Čmukařů. Nemám na to moc času, tak stručně. V roce 1998 hrajeme co máme na repertoáru, tj.: Sadoděde, Sadoděde; Pletené pohádky; Lárk íčičok; Medvídek Pů; Dobrá rána. Koncem roku připravujeme "Kašpárek chodí pěšky". Hrajeme na turnovském MODRÉM KOCOUROVI, DRAHOKAMU a v Libčanech, kde slavíme narozeniny s Matějem Kopeckým. Na loutkářskou Chrudim se jedeme jenom podívat. Na podzim na zpustlém koupališti v Dolánkách hrajeme spolu s kapelami na nultém ročníku "Ježkovy zraky". Protože jsme toho v tomto roce moc neodehráli, cítíme potřebu něco stvořit, jako bodku za tímto rokem. Podaří se nám ukecat patřičné lidi v městkém divadle v Turnově aby přišli, otevřeli, zatopili a obsloužili lidi na Štědrý den v deset hodin večer (22,00 hod.). Pácháme "Veselé vánoce aneb všichni jdou do Betléma". Což je zábavná směs všech našich her a loutek do jedné. Lidé přišli a bavili se. Bylo to fajn. Již je tu rok 1999. 24. 4.1999 v 15,00 hodin m.d. konáme premieru "Kašpárek chodí pěšky". Dostáváme se na 48.LCH, 69.Jiráskův Hronov, kde získáváme "jedinou" neoficiální cenu ZLATÉHO ALOISE. Hrajeme pro Olinku Strnadovou v Žamberku pod kapličkou a rovněž v Praze na PŘELETU NAD LOUTKÁŘSKÝM HNÍZDEM. Trochu se o nás píše. V prosinci přežívám své padesáté narozeniny. Tento rok jsme se zúčastnili asi sedmdesáti různých akcí. Rok 2000 začal. Hrajeme. V březnu přebíráme TURNOVSKOU PECKU za loňský rok. V květnu hrajeme mimo jiné též v Praze na Petříně, Vítkově a v Bohnicích na akci MEZI PLOTY. V červnu je v Hlasech a Ohlasech otištěn článek IPSER = MOTEJL = ČMUKAŘI. 49.LCH obšťasňujeme osmnáct let starými, dobrými, nikdy oficiálně neoceněnými Pletenými pohádkami. Já a Romana Zemenová získáváme cenu za loutkoherecký výkon. A soubor cenu za inscenci. Zároveň ještě s Dádou Weissovou vedeme seminář "Gag v loutkovém divadle". Jiráskův Hronov zakončujeme, takže se mihneme i v TV. Hrajeme a hrajeme asi sedm titulů. 63 představení. 2001 = 44 představení. Necháváme zhotovit loutky na Celestýnu. David Szalay je velmi šikovný. Získá za loutky několik ocenění. Makáme na Celestýně, ale rozpory v inscenování jsou mezi námi velké. Nestíháme. Odkládáme, bude se na tom pracovat později. Na 50.Loutkářské Chrudimi nehrajeme, ale jsme v redakci CHRUPAJDY, kde jsme se po letech ocitli neuváženým slibem, že když nikoho vhodného nenajdou tak to vezmeme. Team Weissová, Ipser, Vydra, Zemenová. Dopadlo to dobře. - O souboru a o nás se píše v alanachu který sepsal L. Richter pod názvem 50 LOUTKÁŘSKÝCH CHRUDIMÍ. Hrajeme asi sedm titulů. Po třech letech hrajeme znova 7 TRPASLÍKŮ. Vlaďka Záhorková odrodila, odkojila a vychovala syna a vrátila se. Konečně po několika letech dokončuji loutky na Dračí pohádky (původní se rozpadaly), že si je s Dádou po letech zahrajeme. Zdají se mi svěží, ty pohádky. Hába se věnuje práci s dětmi ve středisku pro využití volného času. Dáda dělá s ochotníky "INFERNO", kde se stará o dramaturgii a zároveň hraje. Zapoměl jsem na to, že jsme si pořídili auto asi před dvěma roky? A splácíme ho. Všechno to nějak moc dobře šlape. Romana Habaďůra Zemenová oznamuje, že je v jiném stavu. David Szalay je velmi šikovný.

Konec zatím J.M.Ipser

 

     27. 3.2002

    Musím si to průběžně psát. Co jsem naposledy napsal o Hábě už neplatí. 25.1.2002 máme premiéru DRAČÍCH POHÁDEK, téměř na fous po dvaceti letech (původní 23. 1.1982). Hrajeme je na Modrém kocourovi a Turnovském drahokamu. Ten získáváme na půl se souborem Na židli. Tato přehlídka se v novém LIBERECKÉM KRAJI stává postupovou na LCH.

    Hába s přáteli založila skupinu PŘÁTELÉ MOJMÍRA BABÁČKA a stvořili představení TANEC ŽIVLŮ (astécká poezie) jedou na Chrudim. Čmukaři také, s =DRAČÍMI POHÁDKAMI=, ale jako inspirativní představení. Hába má ještě dětský soubor. S ním také vystoupila na TURNOVSKÉM DRAHOKAMU. Irena Kobosilová o čmukařích napsala pro gymnázium Turnov seminární práci. Spolupracuji jako loutkoherec atd. s Jirkou Polehňou z Hradce Králového na marionetové inscenaci PUSTÝ LES, kterou jsme kdysi s Dádou napsali. Není to žádná sranda udělat z krátké ptákovinky čtyřicetiminutové představení. 24. 3.2002 máme premiéru ve Svitavách. Doufám, že tato nová spolupráce bude plodnější než ta před několika lety. Dáda dělá porodkyni v Opavě (+ Šefrna, Richter).

     29.- 30. 3.2002 jsme s Dádou v Plzni v panelákové "boudě". Děláme porotu, s Mirkou Vydrovou a nějakou pěknou dívčinou co studuje tady, ale je z Blavy (Bratislavy). V pátek sehrajeme "DRAČÍ". Ještě jsme v porotě v Hradci Králové s Richtrem a Mertou. S Hábou opětovně hrajeme v Bohnicích "MEZI PLOTY". Jsme také na slavnostním otvírání benzínové pumpy Robin Oil v Harachově. Na LCH hraji hned první den pro seminaristy s Jirkou Polehňou PUSTÝ LES. Zároveň s ním vedu seminář o marionetách.

    S Dádou, která je šefredaktorkou Tyglíku, tj. zpravodaj loutkářský chrudimský, dělal jsem pro něj lušťovky, sehrajeme DRAČÍ POHÁDKY. Obě představení po střechu vyprodána. I po dvaceti letech je to velmi dobré dívadlo. Asi umíme. Libilo se to i Zdenkovi Říhovi. (náš lektor na konzervatoři v HK v Draku).

    13.7.2002

 

    V prosinci dozrál čas a mi na vánoční besídku. Hrajeme večer v půl jedenácté na Štědrý den ve Žluté ponorce několik příběhů narychlo vymyšlených a nazkoušených. Je narváno. A to jsme to řekli jen pár známým. Mělo to velký úspěch. Potvrzuji se že naše síla je v krátkých příbězích. Kdo v tom hrál: Dáda, Hába, Moty a jako host to improvizovamou hudbou na klávesy doprovázel Martin Hybler.

    Začátkem roku zkoušíme novou hru kterou napsala Dáda. Která se zove KAM SE PODĚLI KOČIČÍ JAZÝČKY. Je to detektivka pro děti a hrajeme v tom všichni, to znamená jmenovitě podle abecedy Jarda Ipser, Míša Kunetková, Dáda Weissová, Vlaďka Záhorková a Romana Zemenová. Zkoušíme jako prdlí abychom to do února stihli. Dostáváme se na loutkařskou Chrudim. Ještě tam zkoušíme a upravujeme. Porota nás nepochválila. My víme proč. Moc jsme zkoušeli a upravovali, až jsme se v tom zamotali a to podstatné nám uklouzlo. Zatím tuto komedii ukládáme bokem. Ještě se k ni jistě časem vrátíme. Pořizujeme si mikroporty by nás bylo slyšet když hrajeme venku.

 

    Safra, to jsem už dlouho nepsal. Zážitek nejčerstvější, 8. a 15. listopadu 2003 hrajeme místo místního slavného souboru v královohradeckém divadle DRAK. Medvídek Pů a Pletené pohádky. Je vyprodáno. Všiml jsem si že píši Pů místo spravně Pú. Ale k našemu medvídkovi se ú absolutně nehodí.

    16. listopadu 2003 

    2004 Tento rok se chceme navrátit k Celestýně. Uplně jinak.

    V pátek 5.3.2004 hrajeme první díl BOBRÉ RÁNY v městkém divadle při příležitosti předávání TURNOVSKÉ PECKY. Zároveň jsem obdržel Cenu Ladislava Petrnouška za roli detektiva ve hře KAM SE PODĚLY KOČIČÍ JAZÝČKY. Dáda napsala a nazkoušela se souborem Vozichet z Jablonce nad Nisou =Zvířátka a loupežníci=.

 

fotografie

 
:: 1977 ::
 
foto 1
foto 2
foto 3
foto 4
 

 

:: 1978 ::
 
foto 1
foto 2
foto 3
 

 

:: 1979 ::
 
foto 1
foto 2
 

 

:: 1980 ::
 
foto 1
foto 2
foto 3
foto 4
foto 5
foto 6
 

 

:: 1981 ::
 
foto 1
foto 2
foto 3
foto 4
 

 

:: 1982 ::
 
foto 1
foto 2
foto 3
foto 4
 

 

:: 1983 ::
 
foto 1
foto 2
 

 

:: 1984 ::
 
foto 1
foto 2
foto 3
foto 4
foto 5
 

 

:: 1985 ::
 
foto 1
foto 2
foto 3
foto 4
foto 5
 

 

:: 1986 ::
 
foto 1
foto 2
foto 3
 

 

:: 1988 ::
 
foto 1
foto 2
foto 3
 

 

:: 1989 ::
 
foto 1
foto 2
 

 

:: 1990 ::
 
foto 1
 

 

:: 1991 ::
 
foto 1
foto 2
 

 

:: 1992 ::
 
foto 1
 

 

:: 1993 ::
 
foto 1
foto 2
foto 3
foto 4
foto 5
 

 

:: 1994 ::
 
foto 1
foto 2
foto 3
 

 

:: 1995 ::
 
foto 1
foto 1
foto 3
foto 4
 

 

:: 1996 ::
 
foto 1
foto 2
foto 3
 

 

:: 1997 ::
 
foto 1
foto 2
 

 

:: 1998 ::
 
foto 1
foto 2
foto 3
 

 

:: 1999 ::
 
foto 1
 

 

:: 2000 ::
 
foto 1
foto 2
foto 3
 

 

:: 2001 ::
 
foto 1
foto 2
 

 

:: 2002 ::
 
foto 1
 

 

:: 2003 ::
 
foto 1
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

o souboru | repertoár | co jsme hráli... | historie | recenze | kontakt | autor

 

© 2004   tR designs  &  Čmukaři